Historie a architektura Luhačovic

Do tmavé zeleně lesů luhačovských třeba na stavbách barev jasných, pohádkových.

Leoš Janáček

Společnost Lázně Luhačovice, a.s. pečuje o odkaz Dušana Jurkoviče. V Luhačovicích spravujeme ojedinělý soubor jeho staveb, vystavěných během pouhých tří let.

I když jsou základy luhačovického lázeňství kladeny do 17. století, o architektuře lázní můžeme hovořit až od konce 18. století, kdy byla postavena první skupina jednoduchých lázeňských budov, dnes již převážně nezachovaných. Nejvýznamnější stavební etapou se pak stala první třetina 20. století, kdy vznikl ojedinělý soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče, následovaný dalšími díly secese, rané moderny a funkcionalismu.

Dochované typy staveb odpovídají vývoji luhačovického lázeňství. V 19. století převažovaly pitné kúry k léčbě zažívání, ve 20. století se lázně specializují na inhalační léčbu horních cest dýchacích. Třetím typem hlavních procedur jsou minerální koupele a vodoléčba. V menším měřítku k nim v průběhu 20. století přibývaly i jiné typy léčby: sirné koupele (nemoci kloubů a kůže), peloidní procedury (slatinné lázně) apod.

Velkorysý rozvolněný urbanismus příznivého měřítka bez rušivých zásahů je důsledkem udržení výchozí koncepce Dušana Jurkoviče z počátku 20. století po celých sto let moderní historie lázní.

Mezi hlavními lázeňskými stavbami lze rozlišit čtyři výrazné stylové architektonické projevy

V následujícím výběru jsou podrobněji představeny objekty centrální části lázní kolem Lázeňského náměstí tvořící nejvýznamnější architektonicko-urbanistický soubor Luhačovic. Tyto stavby doplňuje řada kvalitních staveb mimo toto území (v Pražské čtvrti, Bílé čtvrti, na náměstí 28. října i jinde), které zde zařazeny nejsou - podrobněji o nich např. v publikaci Moravské lázně v proměnách dvou staletí (V. Kollmann, P. Zatloukal, Olomouc 1987) nebo v průvodci Česká republika - architektura XX. století - Morava a Slezsko (Zlatý řez, Praha 2005).

Jiné významnější objekty

Celé území je doplněno drobnými stavbami, sochařskými díly a fontánami, jak je to v lázeňských městech obvyklé.

Kulturní památkaKaple sv. Alžběty

Barokní kapli nechali kolem roku 1743 postavit Serényiové pro nemocné v blízkosti léčivých pramenů. Barokní kaple svaté Alžběty je nejstarším objektem lázeňského středu a nemovitou kulturní památkou České republiky. Při rekonstrukci kaple v roce 2014 byl do věžičky umístěn zvon, který zde chyběl více než sto let. Během první světové války byt demontován a roztaven pro zbrojní výrobu. Existence zvonu je doložena farní kronikou a dalšími dobovými písemnostmi. Původní zvon je zachycen na fotografii z roku 1885 a pohlednici z roku 1910. V této době jeho zvonění zahajovalo podávání zdejších přírodních minerálních koupelí a dalších procedur.

Nový zvon o průměru 320 mm a vážící 23,5 kg byl odlitý v dílně Leticie Vránové – Dytrychové. Jeho reliéf je dílem akademické sochařky Věry Kunčarové. Po sto letech se opět rozezněl v kapli svaté Alžběty v pravé poledne dne 13. 7. 2014. Tímto byla znovu obnovena tradice zvonění na Lázeňském náměstí. Zvoní se dvakrát denně, v poledne a v osmnáct hodin. Celkové náklady na rekonstrukci činily 400 tis. Kč. Z vlastních prostředků vynaložila akciová společnost Lázně Luhačovice čtvrt milionu korun a zbývající finanční náklady byly uhrazeny dotacemi z Ministerstva kultury ČR a města Luhačovice.

Kulturní památkaPomník se sochou MUDr. Františka Veselého

Přední moravský folklorista Franta Úprka zvěčnil doktora Veselého v téměř klasickém kontrapostu, s gestem poukazujícím na bohatství tryskajících vod. Socha je z bílého přírodního krystalického mramoru a měla být umístěna na balvanu, zpod něhož by vyvěral pramen. Původně byla proto umístěna ve svahu (v prostoru dnešního pomníku Leoše Janáčka). Byla vytvořena v roce 1925.

Kulturní památkaPomník s bustou Leoše Janáčka

Pomník Leoše Janáčka je od předního českého sochaře Karla Pokorného. Byl vytvořen v roce 1954.

Bruselská fontána

Fontána, vytvořená Janem Kavanem pro nádvoří československého pavilónu na světové výstavě v Bruselu (EXPO 1958), byla v roce 1960 přenesena do Luhačovic. Zvolené místo před Smetanovým domem umožnilo obohatit tento secesní "Gesamtkunstwerk" výtvarně příbuzným dílem.

Zdroj: Petr Všetečka, Věra Kučová