Díla architekta Dušana Jurkoviče z období 1902-1903 a stavby navazující

Stavby Dušana Jurkoviče (1868-1947), vytvořené pro Luhačovice během pouhých tří let, spojují motivy regionální karpatské lidové tvorby s dekorativními principy secese a vlivy anglického neovernakulárního umění hnutí Arts and Crafts ve zcela originální a vnitřně soudržný nový architektonický artefakt. Drobné měřítko a citlivé zasazení staveb do parkově upravené údolní krajiny podtrhují harmonii celku. Architektura lázní tak dokládá nejen šíření moderních západoevropských podnětů do architektury a urbanismu střední Evropy přelomu 19. a 20. století, ale koresponduje i s vrcholícím emancipačním hnutím středoevropských slovanských národů, usilujících o sebeidentifikaci, mimo jiné prostřednictvím lidové kultury. Touto syntézou se luhačovické lázně liší od řady významných evropských lázní, jejichž architektonický výraz je více či méně unifikovaný, kosmopolitní, vycházející z římské klasické tradice.

Pro pochopení nejvýraznějšího luhačovického architektonického souboru - díla Dušana Jurkoviče - je neoddělitelné kulturní niveau lázní, bez něhož by toto dílo nemohlo vzniknout. Idea lázní "slovanských duchem i tvarem", Jurkovičem geniálně zhmotněná, byla nejprve formulována v okruhu brněnských intelektuálů: ředitele škol Františka Mareše, spisovatelů Josefa Merhauta, bratří Aloise a Viléma Mrštíků, lékaře MUDr. Františka Veselého (prvního ředitele nové luhačovické lázeňské akciové společnosti) a několika dalších. Podle představ doktora Veselého měly lázně vracet hostům nejen zdraví, ale i radost ze života, k níž přispívá i umění a architektura. Luhačovice se měly stát (a také se během příštích let staly) "slovanským salónem", místem setkávání osobností české, moravské a slovenské kultury.

Kulturní památkaJurkovičův dům

architekt: Dušan Jurkovič
přestavba 1901-1902

Hlavní lázeňský objekt (původně "Janův dům" podle Jana Nepomuka Serényiho) byl vytvořen Franzem Waschitschkem v klasicistní podobě v roce 1822 a přestavěn Dušanem Jurkovičem v roce 1902, kdy byl zvýšen o hrázděné patro a nové zastřešení a dispozičně upraven kolem dvou nádvoří a vstupní dvoupodlažní haly. Funkce objektu se přitom nezměnila - byla vždy kombinací vanových lázní a ubytování lázeňských hostů. Dům je hlavní Jurkovičovou luhačovickou realizací. Odhmotňující gradace průčelí směrem nahoru vyjadřuje různou konstrukci a funkci jednotlivých podlaží i přítomnost starších nižších staveb v organismu domu. Stavbě dominuje třetí, hrázděné podlaží přidané Jurkovičem, nesoucí bohatou konfiguraci střech. Hrázdění je na fasádách částečně přiznáno a částečně skryto dřevěnými fošnovými obložkami, které nosnou konstrukci nekopírují, ale tvoří její samostatné výtvarně-ornamentální vyjádření. Původní omítky s jemnou secesní plasticitou pozoruhodně dotvářejí hrázdění až do podoby vzhůru se rozvětvujícího secesního ornamentu, kterému vytváří kónické omítkové pilastry pomyslné "dříky". Ornamentem je tak celá plocha průčelí, komplexně formovaná různými materiály jednotlivých podlaží. Dobový symbolismus (labutě u vstupu) a folklorní inspirace se prolínají s aktuálními proudy moderny, především britské (vstupní dvoupodlažní schodišťová hala).

 

Generální oprava budovy na hotel Jurkovičův dům**** proběhla v letech 2000-2002. Původní funkce lázeňského domu je zachována a doplněna o restaurační část a bazén. Exteriér i vnitřní prostory byly při obnově objektu maximálně přiblíženy původnímu stavu na základě restaurátorských průzkumů a dobových fotografií. Nejvíce původních funkčních prvků mobiliáře je zachováno v balneo části - originální lehátka, zrcadla, věšáky, sedačky, židle, stůl, lavice, květinové podstavce, toaletky se zrcadlem, stolky s keramickou deskou, vše navržené Dušanem Jurkovičem. Obnovena byla místnost s originálním funkčním sanitárním vybavením - repasovanými "zlatými" mosaznými vanami pro uhličité koupele.

Kulturní památkaVila Chaloupka

architekt: Dušan Jurkovič
přestavba 1902

V přestavbě Kuchyňského domu z roku 1851 na romantickou "Chaloupku" se Dušan Jurkovič přiblížil karpatské lidové architektuře nejen výrazně přesazeným zastřešením, ale - oproti svým ostatním luhačovickým realizacím - také užitím techniky roubení pro nadstavbu patra nad ponechaným zděným přízemím domu. Přízemí doplnil vstupy s motivem žudra, typickým pro jižní nížinné oblasti moravské lidové architektury. Tuto koláž můžeme chápat jako odraz prolínání tří národopisných oblastí v luhačovickém Zálesí - Valašska, Slovácka a Hané - i jako výraz hledání širšího výrazového zázemí pro slovanský program luhačovického díla Dušana Jurkoviče a jeho přátel. Jurkovičova architektura se tím odpoutává od svého pomyslného mýtického pratvaru - slovanského srubu.

Původně lázeňský penzion s bytem správce lázní je dnes komorní lázeňskou vilou. Dnešní podoba vily Chaloupka**** se 2 stylovými apartmá je výsledkem komplexní opravy v letech 1995-1997. Exteriér i interiér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče.

Kulturní památkaVodoléčebné lázně

architekt: Dušan Jurkovič
přestavba 1901-1902

Podobně jako Jurkovičův dům a Chaloupka vznikl i Vodoléčebný ústav přestavbou staršího domu - Jestřabského mlýna z roku 1710. Nové lehké hrázděné podlaží Jurkovič "skryl" mezi převýšené konzoly nesoucí zastřešení. Třetí podlaží objektu tak můžeme chápat jako mohutnou dekorativní římsu lapidární starší budovy. To koresponduje s řešením interiéru, který je proveden zčásti jako dvoupodlažní převýšený prostor odpočíváren (později zaplněný převlékacími kabinami). Hlavní objekt Vodoléčebného ústavu byl pak postupně doplněn Jurkovičem a dalšími architekty v ucelený areál lázeňských budov (Říční a sluneční lázně, Slatinné lázně, kotelna a prádelna), který se vyznačuje kontextuálním architektonickým ztvárněním mladších staveb a přístaveb. 

Funkce objektu pro vodoléčebné lázeňské procedury nebyla nikdy změněna, stavba sloužila původnímu účelu. Byla zde používána obyčejná voda v nejrůznějších formách většinou k prokrvení a masáži svalů: perličkové a vířivé koupele, skotské střiky. Úpravy a přístavby, které byly u objektu dodatečně provedeny, souvisely především s rozdělením provozu na mužský a ženský. Vodoléčebné lázně již nejsou provozovány. 

Na konci března 2021 byla zahájena rekonstrukce Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní, jejímž hlavním cílem je záchrana výjimečného architektonického díla Dušana Jurkoviče, které je navrženo na národní kulturní památku.

Celý areál bude přeměněn na muzeum skladatele Leoše Janáčka, který v lázeňském městě často pobýval, a Dušana Jurkoviče, jehož stavby ovlivnily vzhled Luhačovic. Areál dokončený v roce 1903, který zažil největší slávu v období první republiky, tak má ambici stát se dalším turisticky atraktivním místem Luhačovic pro následující generace. První návštěvníci by do muzea mohli vstoupit přibližně za dva roky.

Kulturní památkaŘíční a sluneční lázně

architekt: Dušan Jurkovič
novostavba 1902-1903

V novostavbě Říčních a slunečních lázní se projevilo "japonizující" pojetí některých mladších Jurkovičových staveb, charakteristických jednoduchým rastrem a geometrizací tvarosloví. Tomuto pojetí vychází vstříc dispozice plovárny, tvořená elementárním sériovým prvkem opakujících se kabin vymezujících nádvoří s bazénem uprostřed. Plovárna napájená z říčky Šťávnice byla v původním duchu několikrát upravena, zejména ve 20. letech 20. století v souvislosti s přístavbou sousedního Vodoléčebného ústavu a s rozdělením plovárny na mužskou a ženskou část. Při těchto úpravách byly doplňovány další kabiny a plovárna prodloužena oběma směry (včetně bazénu), což znamenalo mimo jiné posun vstupního pavilonu cca o 20 metrů směrem k ulici.

Kulturní památkaVila Jestřabí

architekt: Dušan Jurkovič
novostavba 1902-1903

Vilu Jestřabí pojal Jurkovič jako výrazný, téměř symetrický objekt. Pro urbanistický charakter středu lázní má vila Jestřabí mimořádný význam. Jurkovič ji situoval v místě rozvětvení údolí kolem Jestřabí hory. Na tuto výjimečnou situaci reaguje stavba především svou orientací téměř kolmo k údolí a půdorysným tvarem se zalomením ve střední ose. Architektonicky dům následuje Jurkovičovy předchozí luhačovické realizace, s využitím hrázdění až v nejvyšším podlaží, a to i přes to, že základem domu nebyly starší zděné stavby jako u Jurkovičova domu, Vodoléčebných lázní nebo Chaloupky. Zároveň je zřejmý posun tvarosloví od křivek k lomeným formám.

Původně lázeňský penzion je dnes garni hotel Jestřabí***. Komplexní oprava objektu proběhla v roce 2000. Exteriér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče, interiér je mu stylově přiblížen.

Hudební pavilon

architekt: Dušan Jurkovič
1903

Pavilon je drobná centrální stavba variující na téma odhmotnění svého středu mezi masivním kamenným soklem a monumentální "vznášející se" střechou nesenou subtilními dřevěnými podporami (původně zřejmě výrazně barevnými). Jurkovičův futuristický novotvar kombinuje jehlanový tvar soklu pokračující ve vrcholu zastřešení s dynamickými rozvírajícími se křivkami konzol pódia a podhledu. Zároveň ale stavba evokuje lázeňské gloriety či altány 19. století a je pevně svázána i s Jurkovičovým etnografickým východiskem - "pratvarem" karpatského lidového domu, u něhož lze vypozorovat podobné odhmotňující gradace. Přemístěním z lázeňského náměstí od Jurkovičova domu na dnešní místo (krátce po dokončení) a drobnými úpravami byl částečně pozměněn architektonický výraz pavilonu.

Sirné a slatinné lázně

architekt: Jan Koča, architekt nástavby: Adolf Vítámvás
novostavba 1909, nástavba patra 1941

Stavba představuje formální navázání na Jurkovičovo architektonické pojetí lázeňských budov, především na nedalekou vilu Jestřabí, konstrukčně je ale provedena běžným zděným způsobem a motiv hrázdění je převeden do omítky. Tvarový charakter střech i "hrázdění" podržela i nástavba objektu z r. 1941, při které byl objekt zvýšen o jedno patro, plně v logice původní budovy.

Sirné a slatinné lázně již nejsou provozovány. Akciová společnost Lázně Luhačovice ve svých záměrech plánuje přestavbu na moderní hotelový komplex s wellness a lázeňskými službami. Investiční záměr je v současné době ve fázi rozvojové studie.

Kulturní památkaPavilon tenisového klubu

architekt: Josef Skřivánek
novostavba 1924-1926

Drobná symetrická stavba tvořící zázemí tenisových hřišť zdařile navazuje na Jurkovičovu architekturu, zejména pokud jde o měřítko a přiznanou konstrukci (dřevostavba na kamenné podnoži). Architekt Skřivánek byl členem správní rady lázní a spolumajitelem stavební firmy. Objekt je zachován převážně v autentickém stavu a slouží původnímu účelu.