Historie a architektura

I když jsou základy luhačovického lázeňství kladeny do 17. století, o architektuře lázní můžeme hovořit až od konce 18. století, kdy byla postavena první skupina jednoduchých lázeňských budov, dnes již převážně nezachovaných.

Nejvýznamnější stavební etapou se stala první třetina 20. století, kdy vznikl ojedinělý soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče, následovaný dalšími díly secese, rané moderny a funkcionalismu. Dochované typy staveb odpovídají vývoji luhačovického lázeňství.

V 19. století převažovaly pitné kúry k léčbě zažívání, ve 20. století se lázně specializují na inhalační léčbu horních cest dýchacích. Třetím typem hlavních procedur jsou minerální koupele a vodoléčba. V menším měřítku k nim v průběhu 20. století přibývaly i jiné typy léčby: sirné koupele (nemoci kloubů a kůže), peloidní procedury (slatinné lázně) apod.

Velkorysý rozvolněný urbanismus příznivého měřítka bez rušivých zásahů je důsledkem udržení výchozí koncepce Dušana Jurkoviče z počátku 20. století po celých sto let moderní historie lázní.