Minerální prameny, jako přírodní léčivý zdroj, využívali lidé od pradávna k léčení nemocí a k posílení zdraví. Lázně Luhačovice, a.s., spravuje 14 hydrogen-uhličitano-chlorido-sodných-jodových minerálních pramenů, které vyvěrají na území Luhačovic. Jejich teplota se pohybuje mezi 10 - 14°C.

Luhačovické minerální vody jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě nejen pro vysoký obsah minerálních látek, ale také pro vynikající proplynění volným oxidem uhličitým.

K pitné kúře, inhalačním procedurám a k minerálním koupelím se využívá 8 pramenů.

Nejznámějšími léčivými prameny jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka a Pramen Dr. Šťastného, které jsou volně přístupné veřejnosti.

Vincentka je také základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice, avšak její účinek přímo z pramene je nenahraditelný.

MINERÁLNÍ PRAMENY VYUŽÍVANÉ K PITNÉ KÚŘE

Vincentka

Je nejznámějším luhačovickým pramenem. Vyvěrá za kolonádou na severním úpatí Velké Kamenné a je jímán v hloubce 50,2 m. Byl znám od ne paměti a nesl název "Hlavní pramen". Koncem 18. století byl obezděn a zastřešen, později byl nad ním vybudován pavilon ve tvaru kaple uzavřené mříží, na jejíž malbou zdobené stěně byl zlatý nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše". Pramen byl pojmenován podle majitele zdejšího panství hraběte Vincence Serényiho, který se zasloužil o rozkvět lázní. Po několika úpravách jeho mělkého jímání byl pramen v roce 1947 při výstavbě nové kolonády umístěn do současné haly. Zde je sveden k výdejnímu pultu, kde je možno nabírat minerální vodu studenou v její přírodní teplotě, tak i ohřívanou.

Vincentka se používá k pitné léčbě a k léčebných inhalacím. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.

Aloiska

Patří k nejstarším luhačovickým minerálním pramenům, známým již před rokem 1770. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí na jihozápadním úpatí Velké Kamenné asi o 30 metrů výše než ostatní prameny. K pitné léčbě se začal používat až ve dvacátých letech 19. století pod názvem "Lesní pramen", "Pramen v hoře", nebo také "Luisin pramen". Nejdříve to byla jen studánka, později kamenná jímka, nad níž byl vybudován dřevěný pavilon. Větší zásah do jímání byl proveden v r. 1904, další v letech 1929 - 30, kdy vydatnost pramene začala klesat. Starý pramen byl zrušen, znovu zachycen ve studni o hloubce 14,4 m a přejmenován na Aloisku. Nynější pavilon pramene byl upraven v r. 1963.

Pramen Aloiska se využívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k léčbě inhalační. Průměrná vydatnost pramene jsou jen 3 l/min.

Ottovka

Je třetím nejznámějším pramenem. Původně vytékala minerální voda tohoto pramene ze strže, zvané "V Zelnici", nacházející se na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí Malé Kamenné. Teprve v r. 1905 byl pramen, vytékající z pukliny v pískovci, zachycen v kamenném sklípku. K dalším úpravám došlo v letech 1929 - 1939, kdy byla postavena klenutá jeskyně, uzavřena mřížovou branou. V té době byl taktéž postaven nedaleko jejího skutečného výtoku kruhový pavilon a malá výtoková kašna, kde voda vytéká nepřetržitě po celý rok. Název dostal tento pramen podle dalšího z rodu Serényiů, hraběte Otty.

Minerální voda pramene Ottovka se používá se k pitné kúře. Vydatnost pramene je podobně jako u Aloisky pouze 3 l/min.

Pramen MUDr. Františka Šťastného

Nejzajímavější z luhačovických pramenů vyvěrající na severozápadním úpatí Velké Kamenné severozápadně od Lázeňského divadla. Začátkem 20. století zde byla kopána studna Janovka, v jejímž dnu se prováděl zkušební vrt do hloubky 80 metrů. Při dosažení 39 metrů došlo k erupci proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 metrů. Pramen se stal evropskou senzací a přinesl mu jméno Gejzír. Brzy se však ukázalo, že dochází ke zmenšení vydatnosti okolních pramenů, a proto byl zregulován, spoután a znovu vystrojen, tentokrát již pod názvem Pramen MUDr. Františka Šťastného, luhačovického rodáka, umučeného nacisty za ošetřování raněných partyzánů.

Používá se k pitné léčbě. Výtok pramene je zregulován tak, aby vytékalo 5 l/min.

MINERÁLNÍ PRAMENY VYUŽÍVANÉ K BALNEOLOGICKÝM ÚČELŮM

Nový Jubilejní

Byl získán v roce 1988 v bezprostřední blízkosti pramene Jubilejní - na pravém břehu Horní Olšavy vedle Společenského domu směrem k vile Alpská růže - vrtem do hloubky 50,5 m.

Minerální voda tohoto pramene vytváří spolu s dalšími prameny - Nová Janovka, Nová Čítárna a Elektra - směs, používanou k inhalačním i koupelovým procedurám v centrálním Inhalatoriu, v lázeňských hotelech Palace, Morava a Jurkovičův dům. Vydatnost pramene činí 15 l/min.

Nová Čítárna

Pramen byl zachycen v roce 1987 vedle Společenského domu ve skále v hloubce 50,6 metrů. V době provedení vrtu měl udivující vydatnost 120 l/min. Vzhledem k ovlivňování nových pramenů mu však bylo stanoveno maximální čerpání na 60 l/min.

Minerální voda pramene se odvání do vodojemu minerálních vod odkud je používána k inhalačním a koupelových procedurám.

Nová Janovka

Vrtem do hloubky 30,5 metru severovýchodně od budovy Inhalatoria byl získán v r. 1987 další pramen, který řešil v té době nedostatek minerální vody pro přírodní uhličité koupele. Jeho vydatnost byla vysoká, činila - a dosud stále produkuje - 60 l/min. Minerální voda pramene Nová Janovka tvoří jednu ze čtyř součástí inhalační a koupelové směsi.

Elektra

Je nejkoncentrovanějším luhačovickým pramenem, který dříve vytékal v původním řečišti Horní Olšavy v místě tehdejší elektrárny. Nyní se nachází pod kulturním domem Elektra. V letech 1908 -1910 zde byla vykopána a vyzděna studna, o 20 let později byl v jejím dně proveden vrt do hloubky 81 m. V letech 1941-1966 bylo možno odebírat minerální vodu přímo u pramene. Pro vysoký obsah nerostů se tohoto zdroje používalo k výrobě zřídelní soli, která sloužila k přípravě domácích inhalací. Nyní je pramen pro veřejnost uzavřen, jeho minerální voda se používá k pitné léčbě v lázeňském hotelu Morava a tvoří směs pro podávání inhalačních a koupelových procedur. Průměrná vydatnost pramene činí 14 l/min.

Ostatních 6 pramenů, které jsou ve správě akciové společnosti Lázně Luhačovice, Amandka, Jubilejní, Vladimír, Elektra 2, Stará Vincentka a BV 30 označil Český inspektorát lázní svým Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2004 jako pozorované a záložní zdroje, které nejsou v současné době k léčení používány.